Dej mi své jméno od Andrého Acimana

Po měsíci přináším novou recenzi a tentokrát se jedná o knihu Dej mi své jméno od Andrého Acimana. Budu upřímná, o knize jsem se doslechla díky stejnojmennému filmu, který během letošní awards season válel. I kniha má celkem vysoká hodnocení, která mě navnadila. Rovnou na začátek upozorňuji, že nepůjdu s davem a recenze nebude zrovna kladná. 

Dej mi své jméno je romantický příběh z osmdesátých let, který se odehrává na italské Riviéře. Mladý Elio je syn vysokoškolského profesora, který si každé léto pozve na prázdniny studenta z ciziny. Tentokrát je tím studentem mladý Američan Oliver, do kterého se Elio zamiluje. 

Tak takhle nějak se kniha prezentuje. Všechno by sedělo až na malou maličkost- Elio je Oliverem v podstatě posedlý. Snad se ani nedá mluvit o zamilovanosti, jako spíš o fyzické přitažlivosti.  

Příběh je vyprávěný z pohledu hlavního protagonisty, sedmnáctiletého Elia. Co bych o něm řekla? Má rád hudbu a ještě raději předělává slavné skladby k obrazu svému. Hodně čte, filozofuje a řeší každou blbinu. Také se dá říct, že sám neví, co chce a i když to dostane, stále není spokojený. Jeho takzvaná láska k Oliverovi se dá přirovnat k posedlosti. Bez mučení se přiznávám, že jsem si Elia moc neoblíbila. Ano, byly chvíle, kdy jsem s ním soucítila nebo mu fandila, ale většinu času jsem si říkala, že je totálně mimo. 

Nebyla by to romance bez druhého účastníka a tím byl o sedm let starší Oliver. Oliver je vysokoškolák, který byl pozván Eliovým otcem, aby u nich strávil prázdniny prací na své knize. Oliver je v mnoha věcech zkušenější než Elio a celkově působí více sympaticky. I když mi celé to milostné vzplanutí z jeho strany přijde pouze jako pokus o zabavení. 

Ráda bych napsala něco o tempu příběhu, ale ono tam skoro nebylo. Děj prostě plynul, pomaloučku polehoučku. Neustálé popisy a úvahy o každém nic mě neskutečně nudily a uspávaly. 

Další co se mi moc nelíbilo, bylo pojetí té jejich "intimity", kterou měli zažít. Některé ty scény mi přišla až zbytečně přehnané a nechutné. Ne, nemyslím tím vztah dvou mužů, ale spíš to co tihle dva prováděli- nemluvím o sexu. 

No, abych to shrnula. Nechápu ten hype kolem. Ta kniha mi nic nedala. Jednalo se o nudný popis jedné letní lásky, která se proměnila v celoživotní posedlost. Dávám dvě hvězdičky a to jedna z toho je za to, že se jedná o LGBT a druhá za ty dobré části, kterých bylo malinko. 

"Tehdy, když jsme byli spolu, by to pro mě znamenalo úplně všechno. Otoč se ke mně a stejně jako tehdy mi pohlédni do tváře, zadívej se mi do očí a dej mi své jméno." 

O KNIZE

Název: Dej mi své jméno

Autor: André Aciman

Vydalo nakladatelství Slovart v roce 2018

Počet stran: 256

Anotace: Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost.