Poločas rozpadu - František Kotleta

Na knihy od pana Kotlety jsem narazila ještě na střední škole a jedná se o jednoho z mála českých autorů, které si s potěšením přečtu. Tentokrát jsem sáhla po novince Poločas rozpadu. Jedná se o pokračování knihy Spad, která vyšla minulý rok.

Příběh sleduje naše staré známé- plukovníka Michálka, Alici a Ryana. Hned ze začátku jsme vtaženi do děje akcí, která trvá většinu příběhu a téměř nás nenechá vydechnout.


V Poločase rozpadu máme lepší šanci poznat svět po válkách i mimo Prahu a Pustinu, kde se konal děj v prvním díle. Krom toho se také seznámíme s novými společnostmi a jejich životy. A abych nezapomněla- nejsme ochuzeni ani o bývalou hvězdu youtube Žolíka.

"Kopl jsem ho do hlavy.  A pak ještě ještě jednou a pro jistotu ještě jednou..."

Líbí se mi styl, který je příběh napsaný. Jedna akce za druhou, černý humor, zvrácenosti a věci, která vás nutí k zamyšlení. Tohle všechno dokázal pan Kotleta skvěle zpracovat. To by samozřejmě nemohlo fungovat bez sympatického hlavního hrdiny, kterým hrdina z Istanbulu určitě je.

Co víc k tomu říct? Snad jen pokud máte rádi post-apo a neznechutí vás nějaká ta nechutnost, tak je pro vás tato kniha jako dělaná.

"Byl vůbec ještě Čechem někdo, kdo nejspíš nečetl Švejka a s Plzní v ruce nečuměl v televizi na hokej?"




O KNIZE
Název: Poločas rozpadu
Série: Spad
Autor: František Kotleta
Vydalo: nakladatelství Epocha v roce 2017
Počet stran: 304

Anotace: 
Volné pokračování románu Spad. Válka skončila. Zbyla jen vzpomínka v podobě zničené planety, na kterou dopadly stovky jaderných hlavic. Starý svět zmizel a ten nový je jiný – divoký, tvrdý, radioaktivní… Zbytky lidí se snaží přežít v jeho troskách a vybudovat něco jako civilizaci. Jsou ale takoví, kteří civilizaci nechtějí. Vlastně nechtějí ani divošství. Touží po jediném – dokončit práci, kterou začaly světové mocnosti ve své válce. A proti nim stojí ti, kteří věří v nové začátky. Ale – stojí tenhle svět vůbec za záchranu?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář. Moc si toho vážím :).