Osm - Radka Třeštíková

Na tuto knihu jsem četla samou chválu a neskutečně jsem se na ní těšila. Bohužel se to ukázalo jako chyba, protože jsem byla poměrně zklamaná. 

Hned na začátku knihy byly představeny hlavní postavy. Ty ve mě zanechaly smíšené pocity, které se během děje měnily na záporné. Nevím jestli to byl záměr, ale postavy jely podle škatulek- manžel záletník, žárlivý přítel, puťka v domácnosti- a několik z nich se v druhé polovině knihy chovalo absolutně nenormálně. Přijde mi, že to autorka hnala do extrémů, které byly naprosto zbytečné. 


Také mi vadil styl psaní, ale to je spíše můj problém. Díky tomu jsem se do knihy nedokázala začíst a ze začátku mě to vyloženě děsilo. Kdo potřebuje věty, které jsou dlouhé na osm řádků? Ano, skutečně jsem spočítala, jak dlouhá ta věta byla. Akorát jsem se v tom ztrácela a věřím, že nejsem jediná. K tomu také patří, že autorka vyzrazuje děj dopředu, což je škoda. 

Ale abych jenom nekritizovala, tak i přes všechny mé výtky se kniha četla rychle. To je jedno z největších pozitiv, které jsem tu našla. Občas se tam taky naskytla nějaká ta vtipná scénka, ale mnoho jich nebylo. Krom toho je tu také konec knihy, který to absolutně zazdil. Ten byl skutečně už přes čáru. 


Nevím... Paní Třeštíková má jistě talent a své čtenáře, ale já k nim po této knize patřit nebudu. Jedná se o první knihu, kterou jsem od autorky četla, ale mám v plánu ještě Bábovky, tak snad si napraví skóre. 



O KNIZE
Název: Osm
Autor: Radka Třeštíková
Vydalo: Motto v roce 2017
Počet stran: 384

Anotace: 
Jednu březnovou sobotu je v Ďáblickém háji nalezena postřelená mladá dívka Michaela. Zůstává v bezvědomí a policii se nedaří vyšetřit, kdo čin spáchal a proč. Byl to její snoubenec, nejlepší kamarádka nebo snad někdo z rodiny, ve které Michaela hlídala děti? Ona sama si po probuzení z kómatu osudný den nepamatuje, co víc, nepamatuje si celý poslední rok svého života. Rok, který začal tak nevinně jako pohlazení a skončil pokusem o vraždu...


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář. Moc si toho vážím :).