Přečteno v březnu 2018

Měsíční shrnutí jsem v únoru vynechala- psát ho kvůli jedné knize mi přišlo opravdu zbytečné- a tak jsem tu se shrnutím březnovým. Ačkoliv jsem si slíbila, že budu přidávat články o všech přečtených knihách, tak jsem se k tomu nedokopala- nějak se mi nechtělo psát negativní recenze, které by to většinou byly. 

Za měsíc březen jsem přečetla 4 knihy a jednu rozečetla. Jednalo se o Bohyni Osudu ze salonu d'Amour, Tvář vody, Dívka jménem Sus a Půlnoční výprodej. Co se týká spokojenosti, tak to bylo poměrně vyvážené- dvě knihy jsem si užila a další dvě ani tolik ne. 

 První knihou března byla recenzní kniha pro Knihy Omega- Bohyně osudu ze salonu d'Amour. Jednalo se o romantický příběh s lehce detektivní zápletkou. Takové milé a oddechové čtení. Recenzi si můžete přečíst zde. 

Druhou knihou byl Půlnoční výprodej od Seanan McGuire. Jedná se o druhý díl urban fantasy série In Cryptid. Tento díl byl o tom, že do New Yorku přijíždí agenti Úmluvy Svatého Jiřího připravit čistku, které se hlavní hrdinka snaží zabránit. Za sebe můžu říct, že jsem s knihou spokojená. Dočkala jsem se akce, zábavy a trochu té romantiky. Autorka poskytla více prostoru i vedlejším postavám, což jedině chválím. Jen bych trošku oživila závěrečný "boj", který nevyužil svůj potenciál. V každém případě doufám, že Fantom Print vydá i další díly. 

No a dostáváme se k té méně pozitivní části března. Krom toho, že jsem doma ležela s angínou, tak jsem neměla ani šťastnou ruku ve výběru knih. Začátkem nemoci jsem se pustila do Tváře vody, kterou jsem pár dní předtím viděla v kině. Film byl docela povedený. Bohužel to samé nemohu říct i o knize. Nápad jako takový mi připadá skvělý, ale to pojetí... Většina knihy byla nezáživná a zbytečně se táhla. Bylo tam pár světlých momentů, ale ani ty to úplně nezachránily. Na druhou stranu se dá říct, že kniha zdárně doplňuje film. 

No a poslední knihou března byla kniha Dívka jménem Sus od Odeonu. Za mě velké zklamání. Nevím, Odeonky asi nejsou pro mě- ačkoliv jsem dvě četla už dříve a byly skvělé (Pokání a Na Chesilské pláži). Sus mi přijde jako totální kravka. Chápu, že to v životě neměla lehké, ale to neznamená, že se musí chovat tak, jak se chovala. Nebudu se o tom moc rozepisovat, ale pokud máte rádi zvířata nebo máte alespoň ždibek soucitu, tak Sus rozhodně nedoporučuji.